Když klasické honičky nudí: jak vybrat netradiční pohybové hry

Aus Wiki Test
Zur Navigation springen Zur Suche springen

Když trest přijde dřív než pochopen

Před nákupem si dejte pozor na cenu. Pokud je výrazně nižší než u většiny ostatních prodejců, nemusí jít o výhodu, ale o návnadu. Porovnejte nabídku alespoň u tří různých prodejců a sledujte, zda se cena nezmění po vložení do košíku. U dražšího zboží si ověřte dostupnost telefonicky nebo e-mailem — podvodné obchody často na dotazy neodpovídají nebo odpovídají vyhýbavě.

Jak číst funkcionalistickou fasádu Funkcionalismus se pozná podle pravidelné mřížky oken, ploché střechy a minimalismu. Při pohledu z ulice si všímejte tří věcí: rytmu oken, barevnosti omítky a tvaru schodišťového okna. Právě schodiště bývá prosklené a tvoří vertikální prvek. Častá chyba je fotografovat z protějšího chodníku v poledne, kdy slunce svítí přímo do objektivu. Lepší je brzké ráno nebo podvečer, kdy je světlo měkké a detaily vystoupí.

Nejprve nábytek rozeberte na jednotlivé díly. Oddělte skleněné desky od kovových nebo dřevěných rámů, vyndejte police, šrouby a distanční podložky. Šrouby dejte do uzavíratelného sáčku a přelepte ho páskou ke konstrukci, ke které patří. Typická chyba je nechat sklo vsazené v rámu a přenášet celek. Rám se při manipulaci ohne a sklo praskne právě v místě, kde se dotýká kovu.

Jak se liší rám, sklo a kování podle použit

Na závěr: vezměte si s sebou jen malý zápisník a dobrou obuv. Trasu si naplánujte tak, abyste stihli dvě až tři zastávky, ne deset. Funkcionalistické perly Nového Města nejsou na rychlý průvodcovský výkon, ale na klidné pozorování. Kdo spěchá, uvidí jen omítku. Kdo se zastaví, pochopí, proč dodnes patří k tomu nejzajímavějšímu, co Praha nabízí.

Začněte u budovy, kde sídlila pěvkyně Ema Destinnová. Najdete ji v boční ulici nedaleko hlavní třídy. Nejde o muzeum, ale o běžný činžovní dům s výrazným průčelím. Pozor na typickou chybu: lidé hledají pamětní desku vysoko nad vchodem, ale ta bývá umístěna stranou, často v úrovni očí. Pokud ji nenajdete, neznamená to, že jste na špatném místě.

Nové Město pražské není jen Václavské náměstí a turistické trasy. Procházka od Národního muzea směrem k Vltavě odhalí vrstvu funkcionalistických staveb, které vznikaly ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Mnozí je míjejí bez povšimnutí, přitom stačí zvolnit tempo a dívat se na fasády, okna a vstupy do domů.

Mnohé domy nejsou volně přístupné. Respektujte to. Do některých vstupních hal se dostanete jen v pracovní době, jindy je nutné domluvit se s vrátným. Nikdy neprocházejte kolem poštovních schránek a nevstupujte do dvora bez povolení. Pokud chcete vidět interiér, zkuste se zeptat v přilehlé kavárně nebo knihovně, zda není možná krátká návštěva.

Zvláštní kapitolou je Palác. Název odkazuje na několik funkcionalistických budov v okolí, které nesou jméno podle svého prvního majitele nebo účelu. Při jejich hledání se vyhněte dvěma chybám: nepleťte si je s paláci ve starším slohu a nespoléhejte na to, že jsou všechny v jedné ulici. Rozptýlené jsou po celé čtvrti a nejlépe je objevíte pěšky.

Děti ve školní družině se často přestanou bavit u klasických honiček nebo vybíjené. Netradiční pohybové hry přinášejí nový impuls a zapojují i ty, kteří se jinak drží stranou. Nejde o složité pomůcky ani dlouhou přípravu. Stačí promyslet prostor, pravidla a role tak, aby hra plynula a nikdo nestál frontu.

Ověřeno v praxi: pohybové hry, které fungují i v malé tělocvičně Osvědčila se hra „Přetahovaná ve dvojicích s hadrem". Dvojice stojí proti sobě, každý se drží jednoho konce látky. Na signál se snaží protivníka přetáhnout za vyznačenou čáru. Hadr klouže, takže nejde jen o sílu, ale i o techniku a spolupráci. Další variantou je „Ostrovní škatulata": rozmístěte po zemi papírové karty jako ostrovy. Děti se pohybují mezi nimi, a když zavoláte „povodeň", musí se vejít na co nejmenší počet karet. Pokaždé jednu kartu odeberte. Hra končí, když zbude poslední ostrov.

U netradičních her platí, že méně je více. Vyhněte se příliš komplikovaným pravidlům a dlouhým přesunům. Typickou chybou je, že dospělý vysvětluje hru příliš dlouho a děti už u toho postávají. Lepší je ukázat první kolo a teprve pak doladit detaily. Také si dejte pozor na bezpečnost: kluzká podlaha, ostré rohy a příliš těsný prostor dělají z pohybových her risk. Vždy předem zkontrolujte, zda je místnost bezpečná.

Začněte tím, že si rozdělíte družinu na menší skupiny po čtyřech až šesti dětech. Větší počet najednou znamená chaos a čekání. Každé skupině dejte jasný úkol a jasný cíl, například „dostaňte míč z jednoho konce na druhý, aniž by se dotkl země". Důležité je, aby pravidla byla krátká a srozumitelná. Pokud je vysvětlujete déle než minutu, děti ztratí pozornost.